Diabetes Mellitus 1. typu je autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém zničí v těle tzv. beta buňky, které vytváří hormon inzulín. Ten je zodpovědný za přenos cukru (glukózy) z krve přes buněčné stěny do samotných buněk, kde je využíván jako palivo. A to nejen do svalových buněk, ale i do buněk všech orgánů, včetně mozku. Pokud v těle není inzulín, cukr se do buněk nedostane a tělo nemá energii. A protože diabetikům 1. typu přestane slinivka břišní inzulín tvořit úplně, změny jejich glykémie (hladiny cukru v krvi) jsou velmi rychlé. Rychlé výkyvy jsou jak směrem dolů (hypoglykemie) tak nahoru (hyperglykemie). Spouštěcím mechanismem autoimunitního děje je pravděpodobně virová infekce či kontakt s jiným exogenním nebo endogenním agens. Ještě před sto lety bylo stanovení této diagnózy rovno rozsudku smrti. Lék neexistoval. Teprve v roce 1921 možnost použití inzulínu v léčbě diabetu odhalili kanadští vědci Sir Frederick Grant Banting a Charles Best, když se jim podařilo extrahovat „čistý“ inzulin ze slinivky krav. Přelom v léčbě je popsán takto:

„Vypadalo to na další den plný beznaděje, na jehož konci měly být malé bílé rakve. Pak se ale otevřely dveře dětského nemocničního pokoje na univerzitě v Torontu a dovnitř vstoupili lékaři s injekcemi. Představte si pokoj plný rodičů, kteří sedí u postele a čekají na nevyhnutelnou smrt svého dítěte. Vědci šli od lůžka k lůžku a začali dětem injekčně aplikovat nový čistý extrakt – inzulin. Když aplikovali látku poslednímu dítěti v kómatu, začalo se probouzet první dítě. Jedno po druhém se všechny děti probraly z kómatu. Dřívější pokoj smrti a neštěstí se stal místem radosti a naděje.“

Od té doby se svět posunul významně vpřed a dnešní diabetici, pokud mají možnost využívat všechny dostupné pomůcky, mohou žít plnohodnotný život jen s minimálním omezením. K tomu potřebují v každém okamžiku znát hodnotu své glykémie, aby se mohli správně rozhodovat o aplikaci a dávkování inzulínu a zdroje krevního cukru, tedy sacharidů. Diabetik si musí pravidelně aplikovat inzulín a jíst pravidelně určené dávky sacharidů. Podle hodnoty glykémie se inzulín dávkuje, popřípadě se doplňují sacharidy anebo cukry. Je to nikdy nekončící proces sledování glykémie a správné volby kompenzace tak, aby se glykémie držela ve stanoveném pásmu. To je důležité pro to, aby se eliminovaly pozdní, chronické komplikace a negativní vlivy diabetu. Mezi ně patří postižení očí, jednak sítnice, tak i očních čoček, postižení ledvin, postižení nervových vláken zajišťujících dobrou funkci útrobních orgánů, trávicího ústrojí na nervovou soustavu, následné neuropatie a postižení srdce a velkých cév.

Léčení dětského diabetu je poměrně náročné a vyžaduje trvalé úsilí rodičů i dítěte samotného. Aby dítě s DM 1 žilo plnohodnotný život, musí respektovat určité zásady a pravidelně provádět nepříjemné léčebné úlohy. Léčba dítěte s diabetem zahrnuje:

• Pravidelnou aplikaci inzulínu
• Pravidelné sledování hladiny cukru v krvi – selfmonitoring
• Dodržování pravidel zdravého stravování
• Správnou fyzickou aktivitu